O projektu

Projekt Andromeda se zaměřuje na sociálně znevýhodněné děti mezi čtvrtým až dvanáctým rokem, které své dětství tráví v Klokáncích, dětských domovech či azylových domech. Cílem Andromedy je těmto dětem alespoň částečně vynahradit přítomnost blízké osoby, která tu je jen pro ně, mohou s ní trávit čas a důvěřovat jí. Právě takový kontakt totiž většině z nich chybí. Pokud dítě postrádá možnost vytvořit si silnou citovou vazbu k druhému člověku, vývoj jeho osobnosti může být silně narušen. Tyto děti, které v rozhodujících fázích života nezískaly dostatek prostoru k rozvíjení své schopnosti empatie, vyrůstají často v osoby s nízkou sociální a emoční inteligencí, které neumí navazovat kvalitní přátelské a partnerské vztahy a jen těžce se zařazují do společnosti.

Smyslem našeho projektu je tedy zmírnění citové deprivace těchto dětí. Každé z nich navštěvuje po celý školní rok jeho „víla“ nebo „elf“, dobrovolník, který mu věnuje svůj čas a nabízí podporu v těžkém období jeho života – vyrůstání bez rodinného zázemí. První ročník, který máme za sebou, se ukázal být jako úspěšný nejen z pohledu odborného psychologického a terapeutického dozoru, ale i v očích našich dobrovolníků:

Andromeda, pojem dříve mně neznámý, je dnes neodmyslitelnou součástí mé seberealizace. Projekt mě zaujal už při prvním seznámení, netušila jsem ale, jak moc se mi zažere pod kůži. Vždycky mi připadají úžasné takové zážitky, kdy si lidé pomáhají jen tak, protože jim to přináší radost, protože jsou ostatním otevřeni, protože je to baví. A taková je podle mě i celá Andromeda.

Během svého působení v tomto projektu jsem mnohé zažila, poznala, naučila se… Ale hlavně jsem se zamilovala do několika dětí, které si prošly peklem, o jehož bolestech my ostatní nemáme ani tušení. A ony jsou statečné a bojují se svým smutně načatým osudem. My jim v tom můžeme pomáhat a dávat naději na veselejší život.

Být vílou je krásný pocit.

Klára

Být vílou v projektu Andromeda byla moc hezká zkušenost. Jsem velmi ráda, že jsem se tohoto projektu mohla zúčastnit. Je krásné být tím, kdo má možnost jen svou návštěvou rozveselit, potěšit, uklidnit, pohladit dítě, které nemá jednoduchý život. Vztah, který jsem si s jedním z dětí vybudovala, už nám nikdo nikdy nevezme. Pocit, že mohu někoho potěšit jen svou přítomností, je jeden z nejhezčích. Nezapomenu na radost malého chlapečka, kterou měl v očích pokaždé, když mě viděl.

Karolína